Sladký, hořký nasládlý, pro mne bude smutný.
Je však tento den, pro nás vůbec nutný?

Tolik školních let v lavicích si sedíme.
Abychom pak za pět pět, všechny slzy roníme.

Radosti i strasti nejkrásnějších let, společně bez slasti budeme pak zapíjet.

Je to všechno jako sen, čtyři roky života.
Zastíní jeden pomyslný den, všechny projdou ta i ta.

Pak už jenom zatleskat, všechny jsme to zvládly.
Nesmíš se však polekat. Jaké pak máš plány.

Jednou se zas sejdeme, snad tě milá poznám, přec stejné snad zůstaneme, jinak tě už neznám!