Kus dřeva padá na zem, nikdo neví, co s ním bude dál. Člověk je strojem i bláznem, nikým neušetřen, jen hozen vdál.

Ku Praze, Brnu jede, leč neví kam.
Kam se jen hrne, neví on sám.

Praskáním, křupáním, lámáním, tím vším nás ničí!
Být v zajetí globálním, ani recyklace je neumlčí.

Když se vám dostane do rukou, chvíli i radost dává.
Však spotřebu máte velikou, nejistý chtíč se poddává.

Tak těžce vyroste, tak lehce skoná.
Je pro ně se imaginární pohřeb koná!