Na řasách vycházejících stínů
se zrodil sen.

Sen, jehož podstatu rozhostili
Na louce plné květin
A akordového koření.

Nemaje sobectví,nemaje splínu..
Přišel nový den…

Na řasách vycházejících stínu
se zrodil sen.

Sen plný ideálů,touhy a lásky.
Sen, který proměnili ve skutečný.
Možná s trochou ironie
Avšak bez nadsázky!

Objetí rozpuštěné v éteru
bylo všude kolem.

Jen touha srdcí byla mezníkem
Na cestě k rovnoprávnosti.

Kamenná iluze,jenž je tu po staletí.
Avšak až teď probuzena k životu.

Květinová síla nespoutaná,
Stála v cestě násilí..

Válka jako by najednou byla
vší zbabělostí…
nikoli důkazem hrdinství,
jako za dávných dob.

Statečnost se teď odrážela
V přírodě,srdcích a kytarových strunách…