Ať směju se a nebo brečím
asi tě nikdy nepřesvědčím
že řeknu-li ti dobrý den
nemyslím tím jen čert tě vem

V křišťálu vidíš pouze střepy
jdeš kolem krásy, ale slepý
před pohlazením uhýbáš
kde bys měl mlčet tam se ptáš

V barevném světě všichni černí
a v nevěstinci každý věrný
v perlivé vodě všichni suší
to v nebi hrají o tvou duši

Z jiného úhlu vnímáš svět
dvě a tři není nikdy pět
obracíš karty na stole
a v perlách vidíš fazole

Přesto však rozum nepostrádáš

Když mluvíš se mnou – kam ho dáváš..?