Jako děti čítali jsme kdysi
básničky šité na obrysy
o tom, jak letí psaníčko...
anebo letadlo nad řekou...

Ještě pamatuju jaká sláva
byla z těch veršů: Poprchává...
přes přeřeky a kokty,
můj širák se sklonil před Mekkou.

A u studánky žízní hynuli jsme,
též části znali písní písně,
korálky rtů,
věšeli Manon na dlaň košíčky

Zpívá si dál Heineho panna,
my velebíme spíš Cimrmana,
být jako on,
tak velký, velký, velký... maličký.