Na mostě stála nedopitá láhev vína a její zvláštně čiré sklo mísící se v záři reflektorů projíždějících aut, společně s neony blízkých bordelů a karmínovým odleskem zbytku nedopitého Portugala na jejím dně, působilo dojmem prohýřené noci, umocněné poryvem větru, který se do ni opíral s vytrvalostí jemu vlastní.. a ona jakoby v mlze vzpomínek lehce cinkala do rytmu a tvářila se vesele.., jak nejlíp uměla, avšak náznak křečovitosti působil dojmem stavu tolik podobnému lidem, kteří nevědí, kdy přestat!