Až budem žít a uvažovat o moudrosti
povzneseni nad všechny trable světa,
nad malichernosti, nad bolestné pády,
protože ony jsou pro nás teď meta!

Toužíme po nich a týráme sebe
a prahneme denně po týrání druhých
jen v přímém přenosu, však za záclonou,
našim ctem dávno už páteře ztuhly.

Chtěla bych jednou říct: "nežiju ve lži",
či "nežiju ve snu", to snad stokrát víc.
Ve spánku ráda se schovávám, léčí.
Ta lhostejnost ve dne: "já už nechci nic".

Však co je lež moje nad tou vyšší,
složenou v sbírku malých, ostrých lží.
Starost je naivnost, to řekli mi často
a já už po věčném stejně netoužím.