Půjdem spolu na panáka?
Ale dáme si ho na stojáka…

Tak co, jak to teďka, kámo, válíš?
Ani se mě, prosím, neptej
Už si zase hubu pálíš?
Ne tak nahlas, radši šeptej.

Ty v tom asi zase lítáš, co?
Prosím tě znova – mluv trochu tiše.
Dobře, tak jak to teda je?
Zkoušíš objevit zas její tajný skrýše?

Kdybys věděl,
No, povídej – už se celej třesu
Jen jednou u ní seděl,
Já vim – do nebe se vznesu.

Ty vole, to ti tady řikam
Tohleto ti nesvědčí
Už zase vzteky zuby skřípam –
Neskákej mi do řeči.

Promiň mi to, člověče
Když já jsem v dobrým rozmaru,
Když tebou pátý pivo proteče,
Nechytáš se za hlavu.

Ale ona – to je pojem
Tý se jen tak nezhostíš
Možná když jí – mám ten dojem
Jak její přítel „napustíš“…

Aha, tak tady odtud vítr vane,
Že brzy bude vdaná paní,
Že máš to trošku těžší, pane,
Že game over je konec hraní…

Ještě není, bude brzy,
Nezažijem splynutí,
To mě asi nejvíc mrzí,
Že asi není vyhnutí

O čem to tvá huba mele?
O co ti jde, doprdele?!

Že mi zrovna není skvěle,
Že se cítim kurva blbě,
Jako podříznutý sele…… –
Už mám zase sucho v hubě!

Tak si dáme ruma, ne?
Vždyť ty skoro nepiješ.
Tak dvojitého, barmane!
Tak ať to nějak přežiješ…