Nedělám si legraci, já nestojím jen o práci.
Chci taky dělat srandu si, třeba o ledničce Zannusi.
A co zamanu si, to splním si.

Šel pes kolem našeho domu, zvedl nožičku u nevelkého stromu.
Divně se navíc díval k tomu a nejspíš se vracel z onoho honu.

Z onoho proslulého honu, co pořádá se kolem lomu.
Co žije tam poblíž několik Romů, což líbí se jen málo komu.

Onehdy stalo se velkému psu tomu, že pospíchal tuze pomalu domu.
Počůral ještě mladému Romu tu jeho silnou svalnatou nohu.

V očích měl výraz co spatřiv Lisu Monu, chytil psa těsně u ohonu.
Uvázal ho brzy u prvního stromu a s velkým křikem rozběhl se domů.

Jestli já v slzách neutonu, nahlas se směji příběhu tomu
Chlapec ukázal nohu onu a s bandou se vydali k onomu stromu.

Pes nečekal na pohromu, uviděl blíže tlupu Romů.
Bleskurychle změnil polohu a namířil si to do rohu.

Ostré zuby teď bodly mu, když z lana dělal hoblinu.
Jen ještě jednu raflinu, chlapec už křičí: „na kmínu!“

Obestoupili celou roklinu, chytili však jen vzteklinu.
Pejsek vzal roha však inu, nesmíte nadávat na psy, nu!

Dělejte si lidé též z žití psinu, nejlepší to lék na ledvinu.
Má ten chudák na duši prasklinu, co vypouští jen slzu tesklivú.