MOJE ŠTĚSTÍ.

Štěstí jsou oči rozzářené,
prstíčky dětské v ústrety
a otázky očí ústy nevyřčené.
Ty chvilky jak kometa žitím proletí.

Štěstí je mysl zvídavá,
„copak je tohle, támhleto?“
tišená bolest usedavá,
„ukopl jsem dveřím souček, bolí to.“

Štěstím jsou sny naplněné,
ztišený pláč hořkosti zklamání.
Prozření vzlyky pro plány nesplněné,
hřejivé ruce v momentech pokání.

Štěstím je ruka podávaná,
štědré pozornosti krajáč vrchovatý.
Samba souznění snad dosud nevídaná,
křišťálu pramen, jiskřením duší zavátý.

Štěstí má příchuť návratů
vlajkové lodi v rodný přístav,
plachtoví klid a kýlu jistotu.
Poezii bezvětří tváře nastav.