Den co nocí končí,
je pro mě den normální.
Nechci žít život jen zvenčí,
proto den, pro mne nocí nekončí.

Ráno s ospalou tváří,
otevírám okna,
vždy cítím jak stáří,
prolévá se mi do těla.

Pak čaje popiji,
a staré noviny roztrhám na kousky,
tohle jsem začala dělat v loni.
Ty kousky novin,
já jednou zpracuju,
až stará budu,
nudit se nebudu!

Do práce už nechodím,
se stářím zápasím,
knihu čtu,
celý den čile bdím.

Poledne je pravý čas,
kdy zajít ke Dvoum Mlýnům,
je to tam pěkné, hrají tam bas.
Dají mi hrachovku,
a já jim dvacet korun,
pak si dám Hanácku,
Kyselku,samozřejmě.

Odpoledne čítám,
deníky z mládí,
a večer na telefon pípám,
Lenku vytáčím.

Povídáme si do osmi,
pak já televizi zapnu,
tam Román pro ženy,
já ho vždycky típnu.

Pak do rána sním,
oči sic zavřené,
ale bdím.
Neboť vím,
že stáří už je na krajíčku smrti mé.