Ve víru skutečností mi jde o svou čest
byl bych potupen, kdybych natáhl pěst.

Držím se zpět,
už dvacet let,
melancholicky působím,
řekl to sám Rabín Lábím.

V černém kroji,
jdu po ulici sám,
"Jste v pěkném loji.
Říkal to Blaban vám."

Přemýšlel jsem,
co udělal jsem špatně,
příjdu domů,
a už nikdy nepřemýšlej, hlavně.
Říkal jsem si...

Dveře páskou značené,
ty dveře byly mé.
Pohlédl jsem do tašky,
a zakřičel:"To néé!!"

Byly tam obálky,
účty, účty, účty..
Teď sedím na ulici,
zas v černém kroji,
melancholicky.