Probouzím se ve věznici,
Tvrdou postel pod palicí,
Už deset let jsem pod petlicí.

Je to už pár řádek let,
co jsem banku udělala
celý sem to nakrásně,
pěkně podělala.

Z banky jsem tmou utíkala,
jen se ze mně lilo,
až najednou - schody -
to už ale pozdě bylo.

Nalomila jsem si nohu,
zakvílela silně,
za chvíli už jsem věděla,
že jsem v pěkný bryndě.

To by nebylo mý štěstí,
zavřeli mně do věznice,
nedělám tu zhola nic,
čučím do zdi, na dlaždice.