U cesty polní stojí kříž
hned vedle stromu poblíž říčky
větve a trní tvoří mříž
miluji tyhle slovní hříčky.

Na kříži kdosi háky přibitý
tělo jen kosti prach a kůže
z nahoty svojí oblek ušitý
okolo hlavy koruna z růže.

Nad hlavou nebesa pod sebou zemi
dvě prázdné oči na mě hledí
velice silné jsou to vjemy
všechno je pokryto tmavou šedí.

Kolik už soumraků má asi za sebou
a kolik lun již sledoval z dáli
jestli pak v zimě ho údy nezebou
zda-li ho slunce v létě pálí.

Jako by prosil o doušek vody
strádáním, bolestí sešla již tvář
přežil již nejstarší lidské rody
před ním se zastavil nejeden lhář.

Soumrak se blíží, poslední sbohem
ještě se obrátím na půli cesty
temnota číhá za každým rohem
pomalu umírám mezi městy ...