A byla válka...On rozséval smrt.
Ni ohledu na ztráty, hnal se jak chrt.
Sám bezhlavě plnil královu vůli,
z vlastních řad prchali zděšení zvůlí.

Pahorek usazen v bitevním poli,
zem zpitá krví a rozryta koly.
Jak zaslepen, hráč, jenž tahy své volí.

Když kupí do šiku prořídlé oddíly,
už není úniku, múzy se zpozdily.

Jen na lukách bez trávy stíny se zrodily...

Ten výraz očí do morku zebe.
„Ať už to skončí!“ Blesk proťal nebe!

Pýcha jej srazila na pět stop do bahna.
„Kde teď je generál? Bitva je prohrána.“

Schovává svoji tvář do dlaní s mozoly.
Bezradný, slepý lhář v objetí soukolí.
Dřív krutý necita, tolik jich popravil.
S bolestí procitá...A čas se zastavil...