Nebyl to smích,
Co viděl jsem v propastech temna
V očích Tvých hřích
Se odráží odněkud ze dna.

Víš, měl jsem už pokusů pár,
Ale příležitost pravá,
Jak uhasit v sobě ten žár
Ani jedna myšlenka zdravá.

Snad hasičák by mohl pomoci,
Co má už starou zárukou prošlou plombu,
Pomoci od mé nemoci,
Když v sobě mám vybuchlou bombu.

Jednou jsi zmínila studenou sprchu
Já si řekl – „Co mi to přeje?
Chci vůbec takovou mrchu? –
Ale když ona se tak krásně směje…