Vzpominaš?

Když jsme se rozběhli,
nebyl kdo by nás zastavil.
Ja vždycky něco zkazil,
aby tys to pak napravil.
A stáli jsme pevně,
vždy když stáli jsme spolu.
Oči upřene vpřed,
ale nikdy ne dolů.
Možná byly jsme jen děti,
nechapajíc jak veliké je nebe
já poznal jsem přítele,
vždyť potkal jsem tebe.

Vzpominaš?

Když rvali jsme se,
vždycky tekla nám krev.
Neznali jsme míru a když pili jsme,
ozvěnou nesl se náš zpěv.
Stokrát mohl jsem křičet "Bež!"
vědouce že za mnou stále stojíš
že vždycky byls tam,a že vždycky tam jseš.
To už znali jsme se pěknejch pár let,
v lodičkách přísaha po řece poslaná,
už možná obeplula svět.
Nebyl to lehkej čas,
bylo nám šestnáct, spoustu slov už nešlo vzít zpět.
vem je ďas...

Vzpominaš?

Hej brácho na papírku nečmáral jsem tenhle vzkaz,
nevim kde jsi, nevim kdes byl v létě
a nevím kde budeš až teď začne mráz..
Hej brácho čekal jsem tam kde jsem měl,
rok co rok byls tu se mnou, ale teď jsi nepřišel.
Ulicí temnou zní do ticha jen kroky mé,
z pulnoční oblohy padaji slzy,
promáčen na kost, ani jediná mne nemine.
Tak tě hledám, každičkou noc. Něco ti dlužím.
Chvíle kdy přišel jsi mi na pomoc.
Ale nacházím jen prázdno, a to už mám.
Teď otázku si kladu, sám sebe se ptám.
Tys byl já a já byl ty kdo je kde? A kdo zůstal sám?