Venku se budí nový den
přináší včera netušené
já se jen dívám za oknem
jak vítr spadlé listí žene

Ještě včera tu pršelo
padaly slzy smutku z nebe
kéž by se Bohu zželelo
všech, které jejich duše zebe

Vadnu a hynu s podzimem
i moje duše okorává
co zbude z nás, až pominem
jak sluncem sežehnutá tráva

Říkám si s panem Gellnerem
snad je tam přece někdo v nebi
snad přece někdo, po kterém
chtít můžem přežít…
Bože……
…… že by?