VÍTR.

Vitr fouká, když drobně mží,
chystá snad změny?
Zalézá za svetr, pod kůži,
svědomí bělí.

Roztřídí pečlivě,
co komu dal jsem
a co mám dát.
On mívá v oblibě
být striktní ve svém,
málo se ptát.

Málokdo zastaví
v podzimním závětří.
Tak jako z jara Ví…,
mytí hlav zavětří.

Dluhy se prominou
za jarního vlání.
Však v zimním šeru
ÚZKOSTI neminou,
za krk na řetězu
k šílenství DOHÁNÍ.