Dneska se mi zdál už zase sen,
Já zavřel jsem jí v nějaké díře.
Bylo to až odporný,
Když trpěla jak zvíře.

Tam jsem jí to všechno nějak vrátil,
Ale bylo to horší, než kdybych jí mlátil.
Přitom bych jí nikdy nedokázal ublížit
A pak se najednou pryč odplížit,
Přesně, jak to v tom snu bylo,
Pak, když jsem se probudil,
Po litrech mi to mou krev pilo.

Nechci sám před sebou dělat lháře,
Tak už jsem nakouknul i do snáře.
Slovo pomsta tam však nebylo,
Tak jsem hledal a listoval dál,
Protože mě to, co se mi zdálo, trápilo
A teď už jsem se dokonce i bál.

Potom jsem tam „trestat“ našel
A pak jsem úplně zkoprněl,
Když jsem si uvědomil, kam jsem až zašel,
I poslední vlas na hlavě mě rozbrněl.

Jako nějaké vysvětlení tu bylo,
Že vykonám záslužnou práci,
Ale i tak to se mnou celým šilo.
To jsem vskutku zvědavý,
Copak to asi bude,
Když se z toho dneska, ať půjdu, kam chci,
Budu třást vždy a všude..