Éterická a přec živá,
skutečná...
Rozevřít dlaň a dotknout se skráně bych toužil,
však obava, že obraz přeludem se stane
a pod prsty se rozplyne, mi srdce svírá.
Co se ukrývá v tvých očích? Touha?
Dychtivě své rty na ty mé přitlačit a tiše šeptat?

Ale ne, to nejsi ty...
Cudně sklopíš oči a v tváři zčervenáš.
Nech mě tě hýčkat a já snesu záři hvězd,
pak ve ji šperk proměním a tobě nad šíji zavěsím.