Nevnímáš a já toužím ti psát
psát ten příběh opuštěných
Nevnímáš a já snažím se lhát
lhát o srdcích bolavých

Že ten příběh je jako píseň trubadúra
pořád dokola a stejně neomrzí

Nevnímáš a já zkouším se smát
smát přes slzy tónů houpavých
Nevnímáš a já chci se stále ptát
ptát se srdcí samotných

Kam zmizela víra trubadúra, když na paní doléhal
Kam zmizel ten příběh ledových královen a pyšné cti

Nevnímáš a já jdu sama spát
spát spánkem smířených.