Tak jako duha
nemám konec ani začátek
a jako vítr běžím chvíli tam
a chvíli nazpátek

Jak vodopád
se řítím prudce ze srázu
a jako věčný písek
chráním tvoji oázu

Jsem potopa
proudem tě strhnu do hlubin
a jako slunce
vysuším ti v duši stín

Tak jako hudba
zním ti sladce do uší
a vzápětí svým křikem
navždy ohluším

Přes všechny slzy
donutím tě k smíchu
a pod kostelním zvonem
svedu k hříchu

Jsem ta co miluje
jsem ta co nenávidí
co za zoufalství potlesk
a za cit posměch sklidí

Vyhýbám se stínům
co tančí pod lampami
a důvodům proč říct ti
že je konec
(s námi)