Nemůžu spát když noc ještě nespí
hlavou mi létá popůlnoční sloh:
(co na střešní okna bubnuje svůj
nepravidelný koncert snad pro lesní roh)

„venku zas prší
a sny jsou z porcelánu
do děravých duší
nakape k ránu
jak vosk z mých svící
tvarohová šeď
co neslepí prázdno
jen počmárá zeď“