"Ta spisovatelka je fakt psychouš" hlásí Tonda. " Vůbec sem nepochopil o co celou dobu šlo. Nejdřív se chová jak nějaká divná schyzofrenička, pak si vezme toho mrtvolhrabala a napíše pár knih.Navíc mi přišlo divný, že to líčila, jakoby z její strany, chápete ne… ? Fakt praštěný" řekl jedním dechem.
"To asi proto, že to byla autobiografie ne? Ty seš fakt mačo!" ťuká si na čelo Petr. " Přece napsala toho, toho…. Eh…… jo… Er Kule Pierota"
"Se jmenovala Agatha Christie a ten malej nepříjemnej Belgičan se jmenoval Hercule Poirot…" houknu přes rameno, protože práve nastavuju jehlu na gramofonu. Byl krásný, bílo-modrý , klasický. Značky Supraphon, kufříkový z let šedesátých. " Dej tam Goťtáka"!! Huláká Peťan houpajíc se v hamace. " Pozdě - teď tam valí Matadors!" pravím hrdě.
" A neřvi, nebo se to na nás sesype"
Naše "klubovna" stála kousek u Bílendy, což byl kopec, na kterém se naprosto skvěle kradly třešně. Byla dobře zašitá, takže maminky s malými dětmi a náhodní milenci sem zavítali jen poskrovnu. Zamčít se dala, vykrást taky, a tak pokaždé, když jsme směřovali k ní, jsme se modlili, aby nebyl vylomenej zámek a po naší sbírce LPs, který jsme pokradli rodičům zbyla jen prázdná místa ve skříni. Měli jsme to tu docela útulné, elektřina tu byla - kupodivu, dala se sem elektrická kamínka, pár koberečků , starý nábitek z pokojových stěn, nově se vymalovalo ze zbytků barev, které jsme našli ve sklepech našich domovů. Kdysi tu býval hlídač sadu, co se honil za našimi rodiči, kteří prchali s plnými tričky třešní před jeho děsivým huhláním polovičního jazyku. Šel z něj strach a raději, než si něco začít s Kvašákem, jste si ty třešně šli koupit, ovšem pokud byly J.
Avšak jednou z nejcennějších věcí byly plakáty, vyseli snad všude! Yoko Ono s Johnem Lennonem, Bridget Bardot co sem dotáhli kluci, Gott, Nirvana atd…
Samozřejmě, bylo co zlepšovat, ale slovo útulnost bylo to první, co vás napadlo hned u dvěří.
Šmidra seděl v křesle a čuměl tupě na Bridget. Jeho zahledění bylo pověstné.
Čeňák se právě hádal s Huldou, jak jsme Mahuleně s oblibou říkali a u toho se snažili shodit Petra z houpací sítě.
Sedla jsem si za stůl, otevřela Zonku a upila z vrchu. Šmidra si přisedl naproti. Mysl mu asi lítala ještě pořád u Bridget protože jen tupě zíral z okna. Semtam se posunul až to skřípalo, a když už toho měl plný kecky a byl uspokojen svou představou ukradl mi Zonku a upil.
"Ty Lidko" podíval se na mě. "Sem slyšel, že Bartáková se starým Bartákem sou furt spolu."
"Jo, no.." odvětím. " To mně říkala Fella, že vždycky když de kolem s čoklem voba vysej z vokna, kouří a hádaj se, kdo si vezme koberec a kdo ledničku. Prej má dojem, že si z ní těch posledních deset let dělaj čurinu."
"Blbost, voba jsou padlí na hlavu!" hlásá Petr, který se úporně brání Petrovi a Huldě.
Tonda volal naším malým Retro telefonkem máti a snažil se ji uprosit do osmi večer.
" JERONIMOOOO" řve Petr a vrhá se s drbátkem na záda na Čendu, jen marně se Tonda snaží schovat mikrofon telefonu rukou. Jekot jeho máti je slyšet i přes rachot bigbeatu.
Tonda prásk s telefonem. " Tak nic no, tak jen do sedmi, nepovedlo se." Svěsí hlavu.
Hulda zapalovala svíčky a hlásí: "Se nediv, já bych chlapům taky nevěřila, dyť ste jen banda prasat s trhlejma nápadama." Normálně by po ní kluci hodili židli, ale jelikož znali její zábavu v hecování ostatních, Šmidra to lehce odbyl. " Nech si ty feministický kidy pro někoho jinýho, ty feministko jedna!"
Peťan se vymotal ze sítě a zvedl mě ze židle. Začal se mnou zběsile cloumat po klubovně v domění, že asi tancujeme, ale můžu říct, že tohle mělo k tanci dost daleko, kdosi tam totiž hodil Slavíky. Nešlo se mu vymanit a nešlo se mu nesmát. Když jsme se točili kolem křesla, kde před krátkou chvílí rozjímal Šmidra, strhl z něj arafatku a snažil se mi ji omotat kolem pasu. Štípala jsem ho do ruk, ale marně, byl větší, silnější a míň vychlámanější. Naštěstí píseň zanedlouho dohrála a my sme se svalili na skoro rozpadající se gauč. Jsem si naprosto jista, že další lalalalalalala bych asi nepřežila. Zatracený Španělsko, zatracenej magor!
" Kolik je? Kolik je?" ptal se zbrkle Tonda." Půl sedmý" říkáme mu. " No to je v háji, tak to du děcka" začal si pakovat bundu a zběsile hledal klíče, které mu Peťan nenápadně odcizl. Šmidra se opět posunul na židli a podívá se na něj. "Apoň jsou vaši trochu normální" hlásí Tondovi a zamyšleně hledí na hrdlo Zonky. Tondovi rodiče byli pro nás naprosto nepochopitelné protiklady, které u sebe držel magnet jménem děti. Jeho matka byla taková hippiesačka a magor do různej spiritistickej srand, jako léčení šutrama atd. Jeho otec byl ůředníček s naprosto ťip ťop uvázanou kravatkou a domů chodil až pozdě večer. Šmidra měl mladší ségru a staršího bratra. Od bratra bral rozumy, on byl takový jeho vzor, a ségru půjčoval holkám ze třídy, aby si mohli zkoušet maminkovský věci a on mezitím vyrábět Molotovy koktejly.Pak už jsme vyrostli my a taky naši sourozenci, ale jelikož Šmidra nebral v úvahu žádné povinnosti, o sestru se starala matka. Někdy si myslím, že kdyby Šmidra bral věci vážně, zcvokne se z toho. Nejlepší obrana před magorama, bláznama a jinejma je - brát vše s ledovým klidem. A v tom byl Šmidra asi nejlepší v celé republice.