Má lásko nekonečná
Ty možná brzy utopíš se
v proudu ticha

Přesto nepřestáváš
vlévat mi krev do žil
a koupeš se v ní
jako v oáze

Má lásko sladká
co hořkostí mou zahyne
když není už co pít

Já možná chutím svým
dám vale
pod rozkvetlým nebem
na poušti zítřka

Má lásko nevyřčená
snad příliš brzy pohřbená
pod nánosem slov

Nikdy nepřestanu
sypat hlínu
do tvých skrýší
tak okatě bezedných...