Můj milý příteli,
v dešti stiskni moji dlaň
a dej mi sílu,
ať všechnu tíži překonám.
Bojím se neznáma,
víš, toho, co bude,
nechci být zlá,
však co mi z duše zbude?
Vím, řekneš, déšť bude padat dál
na naše víčka, na naši seplou dlaň.
Však člověk chce žít
i být milován...
Dát oběť? Ale žít se musí!
Mám paradox v sobě,
tak bolavý, zmámený, zmýlený...,
a ten tolik dusí!