Střepy všech veršů včerejška...,
po ránu...
Zkus se bránit, zkus...,
Míchá zvratky bezducha, když mešká,
z té lávy nejtemnějších blues.

Je jen k zlosti,
Panoptikum Obraznosti.
From Rhapsody in Blue to Man I Love,
V něm s Gershwinem se v záři Slunce zdrav,
A nastav mu tváře po libosti.

Jen, jen k zlosti,
ta směska Šedé Kůry výhřezů,
v stejném Panoptiku Nedělního rána.
Tupě civím, nevnímám.
Snad shořím..., nebo někam zalezu.

Je jen k zlosti...
Nevidím Tě a potřebuju!
Ani v noci jsem neviděl.
Tavím obsah Panoptika Beznaděje.
Duše poetika se dnes asi postí, žel.