Smíšené pocity

Z jedné strany v tanci divokém
A z druhé „němá nejistota“.
V duši řezníkovým nožem pod krkem
a život kolotá a kolotá...

Z jedné těžký nesoulad
a z druhé čirá radost,
na jedné stále hrozí pád,
na druhé žhavá žádost.

V temnu cely samoty čekání,
je i smítko naděje marné.
Nervy rozdrážděné rozum zahání.
A v láhvi Režné je už téměř na dně.

Nechci najít řešení
v tom patu myšlenek,
a já vím, že není.
Prodloužím svou agonii navenek.
Jak svátost přijímání,
Vítám souznění.

Vždyť silou věku tanečních
mě hladí vítr stříbrný.
Ač city mírně chladí jarní sníh,
teď trvá na svém.
Paletu barev lásky mládí doplní.

Ten stav, jak těžký schizofrenik,
valím co balvan před sebou,
po dvou rýhách neustálých panik.
I tak večer letí mysl moje
přímo nad oblaky za Tebou.

W.A.Mozart, Requiem - Confutatis Maledictis