„Tak dávej pozor, Liame, na cestě určitě budou číhat zlé věci, tak se jim vyhni!“ napomínal svého pána inteligentní počítač. Liam na rady, které tam sám nainstaloval, nedbal a stisklo tlačítko vypnout. Byl to zvláštní pocit, protože od té doby co ho počítače zaujaly, je nevypínal. Snad jenom při výpadu elektřiny nebo bouřce. Tento den viselo ve vzduchu jakési napětí, ale Liam nedbal špatného pocitu z nadcházející cesty a vydal se do lesa. Po cestě viděla mnoho krásných věcí. Rozkvetlé květinky, bublající potůčky, sem tam i nějaké zatoulané zvířátko, to všechno mu připadalo ohromně krásné, protože tyhle věci viděl naposled ve svém dětství.. Jeho výlet neměl být dlouhý, ale náš nezkušený turista párkrát sešel z cesty a musel se vracet, takže doba jeho túry se prodloužila. Slunce už bylo vysoko na nebi, když Liama začaly tlačit nové boty. Naštěstí byla blízko chladná studánka, takže boty skončily za keřem a jeho nohy ve vodě. Chladivé praménky vody byly opravdu příjemné a na čerstvé puchýře působily blahodárně. Nejdříve nebylo slyšet nic, jen cákání vody a ptačí zpěv, který se ozýval z korun stromů, ale zvuk poklidného odpoledne přerušilo skuhravé nadávání. Liam se polekaně otočil a spatřil, že za keřem se krčí počítačový virus. Náš počítačový maniak měl velký strach, aby nebezpečný software nepřenesl na počítač svého přítele a nedej bože na jeho. Snažil se nevšímat si ho, ale virus přišel za Liamem a dal se s ním do řeči. Sice se mu podařilo brzy jej odpálkovat, ale to neměl dělat. Virus se naštval a umínil si, že Liama bude sledovat na jeho cestě. Uraženě odešel, ale místo toho aby se vrátil do svého doupěte, se schoval za strom a čekal, až Liam bude pokračovat v cestě. Ten raději odešel hned, protože měl strach, že nečekaná návštěva se ještě vrátí. Dům jeho přítele už nebyl daleko a za necelou půlhodinku už stál přede dveřmi jeho přítele Harryho.
„Ťuky, ťuk, to jsem já, Liam,“ klepal na dveře. Ty se s vrznutím otevřely a Liam vešel dovnitř. Vstupní místnost byla opravdu obrovská. V rohu stála židle a na ní seděl Harry a něco ťukal do notebooku. Podíval se na příchozího a při pohledu na Liama se mu v očích objevily radostné jiskřičky. Liam si přisunul židli k němu a začali si povídat o všem, co je nového. S Harrym se dobře znali, protože si často psali přes ICQ. Příjemně strávený čas ubíhal opravdu rychle. Za oknem už byla vidět jenom černá tma, když se dveře znovu otevřely. Tentokrát v nich však nečekal další mistr počítačů, nýbrž virus s vyceněnými zuby. Než se Liam nebo Harry stihli leknout, virus udělala „chramst chramst“ a notebook skončil v jeho břiše. To se ani jednomu z našich přátel nelíbilo. Liam odstrčil Harryho dozadu a sám se viru postavil čelem. Začal na něj zkoušet kung-fu triky a opakoval je tak dlouho, až z nich virus omdlel. Potom mu společnými silami rozpárali břicho a notebook byl zachráněn. Zbytek večera strávili tím, že viru odebírali vzorky DNA a vyráběli nový antivir.