Marcela sevře hlavu do dlaní a dá se do pláče nad hromadou nezaplacených účtů.V mysli se jí honí nejrůznější myšlenky, čím všechny účty zaplatí, jak uživí svého tříletého syna Petra. Je to teprve půl roku, co její manžel tragicky zahynul při autonehodě a ona už nevychází s penězi. Práce prodavačky v potravinách jí nedává tolik, aby pokryla všechny účty. V zoufalství zavolá své kamarádce Anně, která okamžitě přispěchá...
„Do nedávna jsem měla taky problémy s penězi, ale přišla jsem na skvělý způsob, jak si vydělat!“ Marcele se rozzáří oči a okamžitě chce znát další informace. „Nejdřív jsem ukradla pár rohlíků nebo sušenky, když jsem zjistila, že mi to prochází, začala jsem krást ve větším, nedávno jsem si přilepšila o mobil, fakt pěknej..“ Marcela je zaskočena, neví, co říct, najednou přiběží Petr a křičí, že mu nefunguje ovládač na dálkové autíčko „Baterky,“ konstatuje sklesle Marcela a kývne na Annu.
Před elektrou se kamarádky dohodnou, že Anna baterie ukradne a Marcela se bude zatím pouze dívat. Netrvá to ani 5 minut a Anna je z obchodu pryč i s bateriemi. „Musím koupit něco k večeři...“ Anna Marcelu zarazí „Koupit?“ Za chvíli jsou obě v samoobsluze a Marcela si bere do košíku rohlíky a do batohu pod ostatní věci dá čokoládu a tavený sýr. U pokladny se jí klepou ruce, ale vše projde. Petr má z čokolády obrovskou radost, tuhle pochoutku už neměl dlouho. Radost v jeho očích má pro Marcelu hlavní slovo.
Za pár dní v hypermarketu Marcela uvidí krásnou velkou omalovánku a už ji strká pod bundu, když ji za ruku chytne strážník Roscoe „Slečno, co to děláte, pojďte se mnou ven!“ Marcela neví, co dělát, jde za strážníkem, jak jí přikázal. „Co to mělo znamenat, proč to kradete?“ Marcela se rozbrečí. „Protože můj syn doma nemůže mít hračky jako všichni ostatní, manžel mi zemřel a já teď nemám ani na zaplacení účtů.“ Roscoe chvíli přemýšlí a pak se rozhodne Marcelu propustit pod slibem, že se to už nebude opakovat.
Za pár dní potká Marcela na ulici strážníka, pozdraví ho a znovu mu poděkuje. „Jsem ráda, že jste mě nenahlásil, nechtěl byste k nám někdy přijít na večeři jako moje díky?“ Roscoe neodmítnul, Marcela je pěkná žena a nedalo se jí odolat.