Došla jsem domů plná radosti, že mám krásné hedvábí a bylo jen za babku. "Magdička bude mít určitě radost", byla jsem pořád natěšená z mé koupi. Sedla jsem si ke stolu a rozhodla se začít vyšívat. Šlo to docela hladce, no ono to je lehký když máte šicí stroj.
Po nějaké té práci s navlékání nití, s nervama, že mi to pořád nejde jsem konečně kostýmek pro mou milovanou dcerunku dokončila. "Áh, ta bude mít radost"
V jednu hodinu jsem slyšela ťukání na dveře. Byla to Magda. "Ahoj mami", pozdravila mě. "Ahoj sluníčko, mám pro tebe čarodějnici", oznámila jsem ji s nadšením. "To je úžasný! Ukaž!", žadonila dcerka a já byla ráda, že je z toho tak nadšená.
"Slluší ti", řekla jsem ji když si ho oblékla. "Jo líbí se mi je hezký, budu mít určitě nejlepší kostým ze všech", poznamenala. "Určitě", dodala jsem a vydaly jsme se do její školky na pálení čarodějnic!
Když jsme dojely do školky doopravdy jsme měly nejlepší kostým, no dobře samochvála smrdí já vím, ale ostatní děti měly na sobě jen nějaké staré hadry. "To je hezký kostým", řekla ji nějaká holčička. "To mi dělala maminka", odpověděla ji Magdička. Bylo to tak krásné slyšet, když se kostým líbí. P.učitelka dětem přikázala:"Děti sesuňte se k sobě bude památeční foto" Všichni se tlačili a nejvíce razila Magda, měla úžasný kostým.
Po nějakém tom občerstvení bylo velké vyhodnocení soutěže o nejlepší čarodějnici."To budeme určitě my!", pošeptala jsem jí to ucha. Bohužel jsem se mýlila. Vyhrála to nějaká holka s nevkusným kostýmem. Hrůza! No tak¨že až na to, že jsme nevyhrály to bylo super, děti se bavily a to je hlavní. Vlastně i já jsem si užila skvělý den! To si zopakujeme příští rok, ale příště to určitě vyhrajeme, to slibuju!