Bylo pět minut po sedmé a Marcela dojídala toasty. Byla ráda zlodějkou, ale něco ji trápilo! Třeba to, že nemá přátele, rodinu, přítele, kterého by mohla milovat a nemá se do koho vyplakat. Práci zlodějky prostě přijala, a nic s tím nenadělá... Před barákem zazvonilo auto a Marcela si navlékla černou kuklu, ve které moc příjemně není. Na tři západy zamkla dům, vzala si vše, co potřebuje k její náročné a těžké práci, a běžela k autu. Čekal tam její šéf. Dnes vyloupíš Pražskou, známou banku! Je tam hodně policajtů, ale ty jsi zlodějka na vysoké dráze, a proto to zvládneš. Marcela doufala, že si její šéf dělal srandu! Chce jí snad zabít? Pražská banka je obklopena policajty. Auto dojelo za roh od ní a nechalo vystoupit klepající se Marcelu. Slíbil jí 30 procent vyloupených peněz, ale stojí to za to? Marcela si klade těžkou otázku! Když odstoupí z práce, vykradou její dům. Když vyloupí banku, můžou jí chytit a zavřít. Co teď?
Marcela se maskovala. Přešla jeden dům, druhý a banka stála před ní! Co teď? Kama půjde? Rozhodla se jít střechou. Velká prosklená budova ji ale nepustí k sobě! Nebo to ona tam nedokáže jít a vyloupit ji?
Byla na konci života. Zamaskovaní policajti Marcelu poznali! Vykradla již hodně bank, obchodů a byla hledaná po celém světě. Má to vůbec důvod se bránit? Nemá! ..... Vzdala se. Běželi k ní, a jeden policajt ji střelil do hrudi. Po velkém krvácení byla odvezena na operační sál. Policajti ji mohli zabít. Udělala toho tolik! Měli na to právo. Byla velmi šikovná ve zlodějení. Velmi šikovná ve všem kradení. Ale jediné co se jí po dlouhém kradení vrátilo, byly výčitky svědomí. Teď leží skoro mrtvá v nemocnici. Pípání na měřiči bouchání srdce se zpomalovalo. Marcela byla na konci života. Píplo to málokrát za minutu. Po jejím krátkém životě, nezůstaly ani stopy. V sedm 43 zemřela.
be: Verunka*
věk: 11