Byl krásný večer,
okna zářila mi v ústrety,
a já si řekla,
dnes, dnes, dneska začnu psát.
Budu se vracet v čase
jako komety
a jako ony budu lidi hřát.
Budu spisovatel, básník, všeuměl,
Cyrano, co spadl z měsíce.
Dejte mi úsměv, připravte důtky
a hlavně svých slov tisíce.
Chci opájet se jejich barvou
a hltat je do umdlení,
chci jejich něžnost vložit do stroje,
co jmenuje se souznění.
Dejte mi srdce svá,
já za vás je budu otvírat,
jak louskáček
a přitom sama umírat
a rodit se znovu
ve větách z mramoru,
tak jako David.
Nejmladší z Nestorů!