Na palouku pod jedlí zlatá stráň se chvěla,
vůně křiku z povzdálí úprkem přeletěla.

Hleď!
Otvor v jedli činí bol,
a krutý vítr doráží,
když vtom jehličí zbělá ...

A co strom?!
Únavou padá na chvějící se stráň ...
Na palouku na zlatě leží jedle bílá.
Ustal křik i ustal vítr,
bolest již necítí!

Jen v dáli ...,
co to vidím?!!!

Šedá, slepá skvrna ...

... A dál již v nicotě mizí!