Minuta po minutě k sobě se vine,
po každé je to na světě jiné.
V životě touhy své člověk mívá,
třeba si rád u práce vesele zpívá.

Je-li v nitru duše čistá,
ruka jeho k dílu jistá,
čas ho k dokonalosti vede jen,
život svůj žije, jako sen.

Je-li však jeho duše bolavá,
čas pro ně těžké chvíle nakládá.
Hodina k hodině padá a tíží,
pod tíhou láme se, človíček v kříži.

Čas však je milosrdný správce,
ukončí trápení, vezme to krátce.
Zahalí vědomí, pochová duši,
jak se to na pána života, jak se to sluší.