„Dobrý den Liame,“ vítá mě postarší paní s rozpačitým úsměvem. Povzdechnu si a vejdu do staromódního bytu.
„Tak tady to je.“ Přikývnu, přisednu k počítači a zapnu ho. Počítač během chvíle naběhne. Nasucho polknu a zírám na obrazovku. Z obrazovky na mě kouká ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Ten úsměv… Co já bych za to dal, kdyby se na mě nějaká dívka právě takto usmála. „ To je moje dcerka.“
Najednou se cosi ozvalo a do pokoje vběhla dívka mých snů z plochy počítače.“Mami,“ najednou se zarazila, když mě uviděla.“ Kdopak to je?““ To je počítačový génius, který nám přišel spravit počítač.“ Dívka se zachichotala.“ A není zase vypadnutá myš mami?“Dívka prošla k počítači. Po chvilce se s vítězoslavným úsměvem otočila:“ Vidíš, zase ta myš! I když pokud sem dál budeš zvát tak pěkného počítačového génia, tak to ať ti ta myš vypadává častěji.“ Se smíchem kolem mě proklouzla a mě polilo horko.
Byl jsem pak u nich ještě víckrát, i když většinou ne kvůli počítačům a teď spolu žijeme.