Je skoro půlnoc. Město je zahalené do tmy a pouliční lampy svítí na mokrý chodník od deště. Všichni spí, až na jednu osobu, a to Marcelu. Ta kráčí po chodníku v té temné tmě a rozhodně vchází k luxusnímu sídlu s velkým bazénem. Opatrně otevírá branku a po špičkách vchází ke dvěřím. Z kapes vytáhne své nářadí a vchází dovnitř. Rozhlédne se doleva, doprava a vzduch je čistý. Nejprve vchází do luxusní kuchyně, kde chce ukrást drahé nádobí. Ale ouha! Před kuchyní na koberci leží velký vlčák a netváří se příliš přívětivě. Rozštěká se na celý dům a Marcela zpanikaří. Slyší dupot ze schodů. Rozsvítí se světlo a Marcela se pokouší o útěk. Alarm u dveří se spustí a majitel domu ji chytne. ,,Co tu chceš, ty zlodějko?! Zavolám policii!" řekne nevrle muž. Až když jí odtrhne tmavou punčochu z obličeje a zahlédne se do jejích krásných hlubokých a modrých očí. Je okouzlen její krásou. ,,Měla byste jít. Policii nezavolám, tak už jděte!" Marcela, ač je šokovaná, běží domů. Další den se Marcela pokouší neznámého majitele pozvat na proslulý simíkovský dort. Muž nevrle zabručí: ,,Chtělas mě okrást a teď mě zveš na dort?!" Marcela zklamaně odejde. Jde na dort sama. Po půlhodině sezení o samotě se zvedá a chce zaplatit za skleničku džusu. Když v tom do dveří vchází majitel domu a míří si to přímo k Marcelině stolu. ,,Ehm, omlouvám se za to, jak jsem vyjel, jenže jste mě chtěla vykrást.. A jinak jmenuji se Tomáš." ,,Já jsem Marcela těší mě…A vykrást…Víte já potřebuji peníze, jsem zoufalá párkrát jsem kradla, ale potřebovala jsem peníze pro nemocnou matku,"odpoví smutně Marcela. Dále si tento pár povídá skoro celé odpoledne. Když se podíváme, jak příběh dopadá po několika týdnech, zastihneme Marcelu s Tomášem, jak chodí na dort, do parku, na zábavy a vznikl z nich nádherný pár, díky nechtěné krádeži. Marcela odteď nekrade, má dobře placenou práci a Tomáš ji podporuje.