Pevně svírám Tvoje sny,
cítím jak mi kapky krve stékají po prstech.
Uvěznila jsem Tě mezi zdmi,
slyším nářek spoutanosti v portálech.

Dovolím Ti vidět, jen co já uznám za vhodné.
Utíkej,tak běž,teď není čas přemýšlet.
Pro jistotu nechám Ti i srdce svázané.
Zahoď svoje touhy, tohle tvrdý je svět.

Na svoje sny a lásku budeš mít ještě času dost.
Musíš být někdo a musíš mít moc.
Když už ne pro sebe, tak prostě jen tak pro radost.
Nevšímej si těch, kteří křičí o pomoc.

Vždyť stačí i lesk falešné lásky.
Ukážu Ti ,jak se dívat shora.
Čím víc máš, tím vyšší jsou sázky.
Tak už se nezdržuj, ať nejsi jeden z mnoha.

Žes přišel o všechno a ležíš na dně.
Tak sorry, prostě to nevyšlo.
Teď hledej přátele, když topíš se v bahně.
Že žádný nemáš ,tak to mi nedošlo.

No promiň, já už musím běžet.
Támhle jde další, co vše chce získat hned.
Tak se nezlob,nechám Tě tu ležet.
Já jsem jen Realita a tohle je Tvůj svět.