Byl den jako každý jiný... teda aspoň to tak vypadalo. Roscoe jako vždy vstal v 7 hodin a spěchal na stanici. Všechny pozdravil, a šel se kouknout, kde má hlídat. Byla to ulice Futerova, kde zrovna otevírali hodně obchodů. Procházel se okolo a najednou zaslech nějaký zvuk, jako když se snažíte paklíčem otevřít dveře. Zpozorněl, tenhle zvuk mu byl hodně známý. Po chvíli rozhlížení uviděl, že u obchodu, který otevřeli před 3 hodinami, se něco děje. Když zaostřil na zadní vchod, povedlo se mu ještě zachytit dveře v pohybu. Pomalu se plížil k budově. Na schodech si dával obzvlášť pozor a snažil se dohonit zvuky kroků. Nemusel se ale ani moc snažit, zloděj si dával hodně na čas, a ještě na konci schodů ho dohonil. Byl to nějaký mladý kluk, Roscoe na něj vybafl z rohu, a před tím se ještě podíval, kam by mohl ten kluk utéct.A mám tě!!… vykřikl a kluk neměl žádnou šanci. Vyvedl ho ven a na stanici. Když se pak ještě vracel zkontrolovat budovu, když si prohlížel okolí dveří, všiml si, že paklíč zůstal ležet opodál.
Chvíli se napomínal, ale po chvilce rozhlížení se po ulici tomu neodolal ,a vzal paklíč.Naposledy se rozhlédl a zavřel za sebou dveře.Uvnitř si dal na spěch a doslova vyběhl nahoru po schodech. Otevřel dveře a nakouknul dovnitř, byla to jakási místnost s velice cennými obrazy, některé z nich (obzvlášť drahé) byly tak maličké, že by se mu vešly za bundu. Vzal si policajtské rukavice a pár jich sundal. Cestou zpátky ještě zahlédl jedny dveře. Zastavil se. Mám, nebo nemám?… ptal se sám sebe v duchu. Ale opět neodolal a otevřel dveře. Tato místnost byla tentokrát s listinami nevyčíslitelné hodnoty. Tentokrát jich vzal deset. S velkým břichem pak konečně vylezl z budovy. Po ulici ale právě procházel jeho šéf. S přísným pohledem na tváři přistoupil. Co jste tam dělal?!… Roscoe mlčel, a když si šéf všiml jeho břicha, věděl, že je po něm.
Šéf mu rozepnul bundu, a všechen její obsah se vysypal na zem. Tak tohle už jste přehnal!!… rozeřval se na něj šéf. O hodinu později se už začalo rozhodovat o trestu. Roscoe se nebránil, věděl, že by to nebylo k ničemu. Soud rozhodl, že mu bude odebrána funkce strážníka a bude muset zaplatit kauci. Roscoe přišel domů smutný, neměl z čeho zaplatit. V příštích dnech se mu ale poštěstilo. Vrazil do jedné ženy. Á,to jste vy?… Roscoe nechápal, ale když mu žena pokynula, aby šel za ní, šel. Chvíli mu říkala něco o kleptomanii, a pak najednou vyhrkla… Nechcete se k nám zlodějům přidat?. Roscoe chvíli přemýšlel, ale pak se rozhodnul, bude zloděj. Po několika vydařených krádežích se mu podařilo zaplatit kauci, a žil skvělým zlodějským životem. Jediné, na co vzpomínal, byl podezíravý pohled jeho šéfa, když kauci zaplatil, a ještě měl hodně peněz.