Nejvýstižnější okamžik
v životě trosečníka
to není jen reklamní trik
před tím se neutíká
Ostrovy vlastních slabostí
pod světlem z celofánu
a hvězdám sotva odpustí
že zhasnou k ránu

Odmítáš zvonit na zvonky
a ptát se po přístřeší
nahotě stáhneš záclonky
to se pak snadno hřeší
Cizí těla neslyšíš
sobě si stavíš bránu
Extázím sotva odpustíš
že končí k ránu

Chybí ti prstoklad
a doufáš v dobré skutky
vínem zaháníš svůj hlad
a chlebem všechny smutky
těm se však těžko ubráníš
přirostly k porcelánu
Úzkosti sotva odpustíš
že chodí k ránu

Jsi prázdným pohárem
letokruhem v sekvoji
rozbitým kočárem
bezhlavým drakem ve sloji
Prý s tebou často bývá kříž
už slyšíš zvonit hranu
a svým snům sotva odpustíš
že mizí k ránu

Nejvýstižnější okamžik
v životě trosečníka
je chytit dvoustý vykřičník
ať víc už neuniká
ať kruh se zavře bolestí
co uzamyká ránu
Obavám sotva odpustí
že rostou k ránu