NEVÍM.

Nevím,
co s rukou podanou,
s tím štěstím bezmezným,
co nabízíš i hledáš.

Nevím,
co s vůní lákavou,
v slovech rozpuštěnou,
co pro druhého vždy máš.

Nevím,
co s Tvým pohledem,
... očima Černohorky
zlomky lásky skládáš.

Nevím,
co s šedým životem,
z něhož, ... Osude cyniku!
víc nám k žití nedáš!

Však vím,
že ač ruce se k němu vzpínají,
vždy život prohry trestá s chutí.
A vzdávám úctu síle Tvojí,
že perly smutku pro něj neupustí.