Jsi krásná jako ranní rosa,
kterou bloudí víla bosá,
ta víla, kterou láska zveme,
neb jinak to nedovedeme.

Ta láska, na kterou se svádí
ztracená víra i hříchy z mládí.
Ta, co se musí stále bránit,
i když nás chtěla vlastně chránit.

A tak se stává, že často se trápí
ti, kteří lásku svou navěky ztratí,
zanevřou na ni a budou se soužit,
po jiném vztahu už nebudou toužit.

Však pro ty, co se nevzdají bez boje,
láska si klidně hned navlékne postroje,
potáhne vůz, na něm nejtěžší závaží,
tak těžké, jak jen lidé milovat dokáží.