Je hřích, který nutí k počestnosti
a mráz, co rozpaluje k zlosti.
A ustrašená gesta,
co nebývají v plánu,
Rozbité ruce z porcelánu.

A obloha a med a růže plné chuti
a spánek, co k přemýšlení nutí.

Je pláč, který zaznívá vždy zjitra.
Je moře, které nebude už zítra.
A celý souzvuk
vlastních planých smrtí.
Je smích, který odvážného drtí.

Pro ten hřích žij i pro ten smích
i pro ty ruce i pro slabost v nich.