Srdce

Mám srdce příliš velký,
až leze mi ven z těla,
dost potrpí si na výstřelky,
co zamane si - dělá.

Otvírá mi ústa
a kouká mi i z očí.
A podle mýho gusta
až příliš se mnou točí.

Kůží mi prosakuje
a ovládá mě hravě,
aniž si boty zuje,
přešlapuje mi v hlavě.

Strašně se roztahuje,
zabírá dosti místa,
jak had tě obkličuje,
tak nebuď si tak jistá.

Mám srdce příliš velký,
radši se uteč skrýt,
je větší než je zapotřebí,
než aby dalo se s ním žít.

Drží se na výsluní
a já zůstávám stínem.
Nutí mě neustále vyrážet klíny klínem.


Noc ještě nekončí

Noc ještě nekončí
a už pomalu vstávám.
Spánek je milenec,
kterýho zanedbávám.

Spánek je milenec,
co provází mě stále.
Na týhle dlouhý cestě,
věrně až do finále.

Má svoji jistotu.
Tu nikdo nevezme mu,
že jednou patřit budu.
Jen a jen jemu

Má něžnost v povaze.
Náručí jako z plyše.
A krásně vypráví.
Tiše,
ať je ho slyšet.