, 5. 5. 2009, Povídky
Mám ji ráda, jaká je, a přesto ji někdy nemůžu vystát. Mám ji ráda, jaká je, i když na ni v jistých chvílích žárlím a v těch druhých ji lituju. Tenkrát jsem byla nová na koleji v Michaelerstrasse a ona vlastně taky, ale mnohem sebevědomější. Po třech dnech strávených ve zvláštním očekávání, s pocity naděje i beznaděje jsem si utahovala šroubky od jmenovky před dveřmi svého pokoje a Paola přišla. Ptala se na ty šroubky a jak se jmenuju. A potom jsme šly ven, tahala k sobě lidi jako magnet a já se ani nenalíčila. Hltala pizzu a nechala z ní kůrky a celý večer tančila, smála se na mě a ptala se, proč se jen neusmívám. Já nevěděla proč se smát. Litovala jsem toho večera a bolely mě nohy. A přece jsem k ní přilnula.
Paola jednou prohlásila, že by se nikdy neobešla bez módy, že na sebe musí dbát. A já jí dala zapravdu. Oděna do pěti jazyků, kozaček, sukně a nějakého toho topu vstoupí do své vysněné role na diplomatickém postu, zatímco já v sobě vždycky budu nosit jen aureolu chudého filozofa. Jak jsme rozdílné, ale přesto se někdy shodujeme v pláči a touhách. Když ji potkám o půlnoci na chodbě, kde bloudí, protože nemůže spát, a já se jí přiznávám k tomu samému, utěšuje mě s nesmlouvavostí sobě vlastní.
Příliš mluvíš, říkala mi, příliš a někdy zase málo… A taky řekla: Nevím si s tebou rady, a přitom se sklonila nad svým talířem s fazolemi a zatřásla rezignovaně hlavou.
Jednou jsme spolu debatovaly o umění. Obhajovala jsem estetično, ona šok. Byla už unavená, ale nechtěla se vzdát. V jednu hodinu ráno si opřela hlavu o loket, zavřela oči, i v polospánku však opakovala své věčné warum? Přišlo mi jí v té chvíli nesmírně líto a připadala mi roztomilá, jak se nerada vzdávala své vzdušné otázky, až jsem se k ní sklonila a objala ji.
Byla to taky Paola, když připálila třešňové šátečky od Pierra a ptala se warum? Byla to taky Paola, která si z tančení odnesla pořádnou bouli, protože její tanečník byl příliš vášnivý. A byla to Paola, která se tolik nechtěla smířit s průměrností svých šatů na bál v Hofburgu, že navzdory všem zkouškám z evropského práva si ušila ručně nové a pak si zkazila svou špatnou náladou celý večer.
Ale je to Paola, má italská dáma s hranostajem, stále tápající ve vzdorných vodách dokonalosti, která se však taky umí od srdce zasmát.