Závidím jak Luny nov
všem linkám chatu sítí,
že jsou v péči slok Tvých slov
a v lázni Tvého bytí.

Sobecky bych z duše rád
jim uzmul špetku vzrušení,
pak světil strohý prstoklad
jen žárem chatu „slyšení“.

Tomu Tvému řek bych sám:
"Já nechápu tvé obavy..."?
Však místo ruce klávesám
bych položil Tě do trávy.

Jsi tam také
v jednom ohni?
unavena nocí?
Nemravnější
jde den po dni,
Odnes bych Mu
kus Tvé výhně...
Dost už bloude!
...Sedni!!


Má pevná vůle bere za své...