TAK TO JE.

Co dělá vskutku poeta,
než vyšle verše do světa?
Co trápí duši z vosku beze svědka,
než z žáru inspirace málo pustí skepse hebká.

Až na houpačce noci ke dni, k ránu,
střídá umně prvky proher s leskem.
Prosívá své plody sítem hustým, nu
a kritik rozbřesk listuje mu ve slovníku českém.

Hecuje a zesměšňuje, vyvrací a škrtá,
nezbyl kámen na kameni, do všeho mu vrtá.
A tak chudák přepisuje, tak, jak kritik velí,
připadá si téměř na dně. Jak byl v noci smělý!!

Co dělá tedy chudý poeta,
když noční snahy projdou lisem?
Právě ve chvíli, když múza odlétá,
už sedá odevzdaně ke své kupě písem.