Z rozbitých sklenic
pijeme nápoj vlastní zášti
a ze střepů na zemi
vybíráme zbytky citů
roztříštěných do ztracena

Dech v plicích syčí
jak uniká dírami po kulkách
zastřelit naději
a kulky odražené od zrcadla
se vrátí

V polohách krkolomných
jsme říkali ta slova
zatemněná desiluzí
co vlastně znamenají
v tuhle chvíli?

Do bosých chodidel
řežou střepy
necitelné, vzdálené je
mít pocit
že vlastně žiju