Deštný les
pro dva věnečky z podbělu
v říčce hozené
mizící v proudnici
času
za zvuku violoncella.

Pod ptačím zpěvem
drolí se skály
jak strouhanka
duše,
mířící výše do oblak
a ty chytáš ji
do svých rukou
a pak stiskneš.

Po chvíli Ti zůstává
v rukou skála
pevná
a chladně žhnoucí,
kterou si zasadíš
do podbělových
příběhů.